Identifikace druhů dle echolokace
(pro posudky a monitoring)

K profesionální identifikaci druhů je třeba kromě zkušeností také adekvátní vybavení. Je třeba, aby výstup z detektoru byl analyzovatelný v akustickém softwaru a identifikace tak mohla být kdykoli přezkoumána, zvláště u vzácnějších druhů či u druhů s překrývajícími se parametry.

K tomu je zapotřebí buď detektoru, který sekvenci 10x zpomaluje a přehrává (a následně je tato sekvence nahrána do nahrávače). Takto pracuje systém TIME EXPANSION (TE), nebo některé modely detektorů z posledních let zaznamenávají signály přímo na SD kartu (REAL TIME).

Tak je uchován originální záznam zvuku, který je možné analyzovat na počítači, měřit jeho parametry a identifikovat jednotlivé druhy či skupiny druhů. Záznam signálu musí být navíc dostatečně kvalitní. Protože je echolokace plastická, druhy přizpůsobují jak frekvenční, tak časový průběh sekvence signálů okolí (volný prostor, objekty zaplněné prostředí, aj.) a situaci (lov, přelet, nálety na úkryt, aj.). Není tedy někdy možné určit druh přesně a lze jej zařadit pouze do skupiny. Stejně tak existují dvojice druhů, jejichž parametry se natolik překrývají, že v běžném faunistickém detektoringu se shrnují do dvojic druhů, např. Plecotus auritus/austriacus, Myotis brandtii/mystacinus, Myotis alcathoe/emarginatus.

Na trhu existují i programy umožňující automatickou analýzu hlasů, které jsou stále vylepšovány. Nicméně výstupy z analýz by měly být vždy kontrolovány ručně, neboť určité antropogenní zvuky či zvuky konkrétních druhů hmyzu může program vyhodnotit jako druh netopýra. Čím více je kolem různých „ne netopýřích“ zvuků, tím méně lze na výstup automatické identifikace spoléhat.

Proto je nutné, aby profesionální identifikaci druhů netopýrů na základě nahraných echolokačních signálů prováděli zkušení odborníci s adekvátním vybavením, kteří znají plasticitu signálů jednotlivých druhů a znají především limity těchto identifikačních metod.

V našem Klíči k určování hlasů netopýrů pro ekovýchovu najdete u jednotlivých druhů po rozkliknutí vzorové ukázky ze systému time expansion, které lze měřit a analyzovat. Nicméně je to pouze výběr typických echolokačních signálů, v přírodě existuje mnohem vyšší variabilita. Dále na stejném odkazu poslouží u naměřených parametrů podrobná identifikační tabulka.

Kromě vybavení a identifikace je třeba zvláště u faunistických studií či posudků pro posuzování biodiverzity správné načasování výzkumu v konkrétních fázích roku, stejně jako v průběhu noci. Detektoring doporučujeme provádět za bezvětrných teplejších nocí, bez deště, v aktivní fázi roku v období laktace, postlaktace a migrace na liniových nebo bodových transektech. Jeden z doporučitelných modelů, který byl prováděn v rámci sčítání netopýrů na jednotlivých transektech v CHKO, uvádíme v monitoringu populací. Při takto provedených průzkumech by se mělo postihnout co nejširší druhové spektrum netopýrů. Řádný průzkum netopýrů na lokalitě je tedy třeba provádět v časovém rozpětí cca 4 měsíců, neboť počet druhů i jejich procentuální zastoupení se mohou vzhledem k jejich charakteristickému životními cyklu na lokalitě v jednotlivých obdobích značně lišit.