Píše se 16. září 2005, slunečné teplé počasí, jenž trvalo celé léto, vystřídal chlad a déšť. Bohužel plánujete-li něco napřed tak počasí je jediné co zůstává tak jako loterie. A jak známo pravděpodobnost výhry je pramalá, a tak taky bývá většinou hnusně. A tato konstalace vyšla i dnes. Z nebe padají provazy vody, jako by dnes měla spadnout veškerá voda, která tak neučinila v celém předchozím létě.

Setkání ČESONu se letos poprvé koná mimo území ČR a to v Polském Wojciechowe. Nádherná i když pro nás trochu málo známá krasová oblast v Kaczawskich horách. Celé toto území patří do soustavy tzv. Sudetského krasu, v rámci kterého patří k těm nejvýznamnějším podoblastem. Nachází se zde nejhlubší propast Sudetského krasu Szczelina Wojcieszowska (-112,6m) a v současné době je zde známo víc než 50 krasových jeskyní v délkách zhruba od 10 do 700 metrů. Takováto koncentrace jeskyní láká spoustu netopýrů a i v zimním období jsou stavy zimujících jedinců nemalé.

Ale vraťme se k samotnému setkání. Stěrače aut mají co dělat aby bylo vidět na cestu, pomalu se blížíme ke statní hranici. Vše, pro ty co jeli přes Harrachov až do Szklarské Poreby probíhalo hladce. Bohužel v této díře jsme zkysli na více než tři hodiny. Polští sportovci zde však uspořádali cyklistický závod a trasu vymezili tak, že nebylo možné se mu nijak vyhnout. A tak jsme přijely až někdy navečer. Ale vzhledem k počasí nebylo to až tak problematické. Místo původně plánovaného odchytu nastal společenský večer českých a polských chiropterologů. Z Čech dorazilo 7 lidí a Poláků bylo asi 20. Poslední, až v nočních hodinách, dorazil na setkání byl prezident ČESONu I. Horáček. Našel nás již všechny na chatě, kde jsme byli ubytováni. Tuto chatu nám propůjčili místní jeskyňáři ze speleoklubu Bobry. Byl uvítán, dnes asi už tradičně, ne chlebem a solí, ale lahví alkoholu. Debaty probíhaly dlouho do noci.

Druhý den proběhlo několik exkurzí do místních jeskyní. Navštívili jsme jeskyni Nowou, j. Nad Potokiem a j. Pólnocni Dužou. V nich jsme viděli i několik netopýrů. K večeru se počasí trochu umoudřilo a tak jsme natáhli sítě před jeskyně, které jsme v průběhu dne navštívily a i před vchod Szczelini Wojcieszowske. Bohužel bylo velmi chladné počasí a tak byl odchyt málo úspěšný. Ovšem i přes nepřízeň počasí jsme odchytili několik netopýrů, alespoň symbolicky. Krátce po půlnoci jsme sbalili sítě a šli spát. Následujícího dne, než jsme se rozjeli do svých domovů, byla navštívena propast j. Imieninowa.

Počasí nám nepřálo a česká účast byla jen skromná, snad proto že ne každý obdržel pozvánku na setkání. Tímto se chci všem co nebyli pozváni omluvit, přestože to nebyla má chyba. Celkově však setkání naplnilo svůj společenský význam (a někteří to pojali skutečně "až do dna"), také utužilo dobré kolegiální vztahy s polskými kolegy. A pro ty z vás co se na setkání nedostali a chtěli by Wojciechowské jeskyně a netopýry poznat, bude v budoucnosti možná účast na mnoha česko-polských výzkumných akcích, které probíhají každým rokem.

Daniel Horáček