1. Detektoring netopýrů v různých typech lesů České republiky, MŽP (2004-2006)

Řehák Z., Bartonička T., Zukal J., Simprová P. a Džingozovová Ž. Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita v Brně, rehak@sci.muni.cz

Projekt byl realizován v letech 2004-2006. V roce 2004 byla nakoupena potřebná technika a na základě terénní rekognoskace proveden výběr vhodných lokalit. V následujícím roce probíhal terénní výzkum a v roce 2006 pak byla všechna získaná data analyzována. Vlastní výzkum tedy proběhl v roce 2005, kdy od května do srpna byla studována letová aktivita netopýrů a její časové změny v 10 vybraných lesních biotopech: lužní les (1), nížinný bor (2), teplomilná doubrava (3), nížinná bučina (4), nížinná kulturní smrčina (5), dubohabřina (6), suťový les (7), horská bučina (8), podmáčená rašelinná smrčina (9), horská smrčina (10). Sezóna byla rozdělena do tří period podle reprodukčního cyklu netopýrů: období gravidity, laktace a postlaktační období. Byla použita bodová metoda automatické detekce hlasů netopýrů. Letová aktivita byla sledována vždy v prvních dvou čtvrtinách noci současně na 3 mikrobiotopech (uzavřený, polouzavřený a otevřený) každé lokality. Celkem bylo během 30 akcí pořízeno 180 45-minutových nahrávek. Úroveň letové aktivity zjištěná v 6 nížinných lesích (pod 300 m n.m., 1-6) byla průkazně vyšší ve srovnání s aktivitou v horských lesích (nad 700 m n.m., 7-10). Nejvyšší aktivita a druhová diverzita (medián 97,8 % minut se záznamem hlasů netopýrů, resp. 16 druhů netopýrů) byla podle očekávání zjištěna v lužním lese (1). Naopak horská smrčina (10) byla netopýry využívána jen výjimečně (medián 0 %, resp. 1 druh). V nížinných lesích byl prokázán pokles aktivity v průběhu sezóny, nejvyšší byla v období gravidity a poté klesala. Ve všech lesích byla aktivita vyšší na začátku noci (1. čtvrtina) než před půlnocí (2. čtvrtina), tento pokles aktivity však nebyl signifikantní. Počet zaznamenaných druhů netopýrů v jednotlivých lesích se pohyboval v romezí 1-16. V nížinných lesích je druhová diverzita netopýrů po celou sezńu výrazně vyšší než v lesích horských. Zatímco v nížinách se počet zjištěných druhů pohyboval mezi 10 až 16, v horských lesích nejčastěji mezi 6 a 7. Jen v klimaxové horské smrčině pod Pradědem při horní hranici lesa byl zaznamenán jediný druh. Byla zaznamenána také rozdílná struktura společenstva netopýrů v nížinných a horských lesích. Typickým nížinným druhem je evidentně netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus). Jen v horských lesích byl naopak zaznamenán netopýr severní (Eptesicus nilssonii). Ačkoliv nebyly vyhledávány úkryty netopýrů, lze předpokládat, že nejvýznamnější faktor ovlivňující letovou a tudíž i loveckou aktivitu netopýrů není zřejmě vzdálenost úkrytů, ale potravní nabídka. Tomu nasvědčuje i překvapivě vysoká aktivita i druhová diverzita netopýrů ve smrkové monokultuře destruované kalamitní těžbou. Smrčina sice neposkytovala lesním netopýrům úkryty, zato nabízela dostatek hmyzí potravy. Abundace hmyzu je však limitována mikroklimatickými faktory, zejména teplotou.

Zatímco v této studii byly až na 1 výše zmíněnou výjimku vybrány lesy, jejichž stupeň narušení činností člověka byl nízký, v dalším plánovaném výzkumu by měly být sledovány lesy nacházející se v kulturní krajině. Pozornost by měla být věnována vlivu fragmentace lesních porostů na aktivitu netopýrů a druhovou skladbu jejich společenstev. Vedle velikosti plochy a obvodu lesních porostů budou studovány další faktory, které mohou mít vliv na výskyt a aktivitu netopýrů – bude se jednat zejména o blízkost vodních biotopů a lidských sídel. První uvedený faktor má stěžejní vliv na loveckou aktivitu netopýrů, druhý zase nabízí řadě druhů netopýrů potenciální úkryty.