^ö^ ÚVOD ^ö^ O ORGANIZACI ^ö^ ČLENOVÉ ^ö^ KONTAKTY ^ö^ PORADNA ^ö^ ODKAZY    


FaceBook

Anketa
Kterou z aktivit pro veřejnost byste uvítali rozšířit?
Celkem hlasovalo 8831.
52.8% (4666)
22% (1941)
25.2% (2224)

Naši sponzoři a partneři











ČESON je členem organizace BatLife


Péče o úkryty



Starý zámek v Jevišovicích

Popis situace:
Půda nad zámeckou kaplí poskytuje úkryt kolonii netopýra velkého (Myotis myotis). Kolonie je známa od roku 1958. Zatímco v červenci 1997 zde bylo pouze 90 samic, od roku 1998 došlo k patrnému nárůstu početnosti, zřejmě v souvislosti s imigrací ze Znojma (1998) a Hostimi (2000). V roce 2001 dosáhla početnost kolonie více než 1000 jedinců. Kromě řešení problému s trusem, který přes volnou kopuli klenby kaple propadával až do interiéru kaple, bylo nutné provést celkovou rekonstrukci střech zámku.

Řešení:
Práce na rekonstrukci probíhaly od roku 2003 do r. 2007 na základě výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů, vždy v období nepřítomnosti kolonie (září až duben). Díky vstřícnosti architekta byla v místě nejčastějšího pobytu kolonie zachována většina původních trámů, latí a použita původní střešní krytina. Zároveň byly zachovány vletové otvory v nedaleké štítové stěně (vytipované nočním pozorováním). Navíc byl vytvořen ještě jeden vletový otvor – nové okno orientované stejným směrem, ale v již zrekonstruované části půdy. Původní vlety byly kryty žaluziemi, proto i nové okno bylo vybaveno podobnými. Pod úkryt kolonie byla instalována dřevěná podlážka pokrytá pozinkovaným plechem pro snadnější odstraňování trusu.

Výsledek:
V současnosti je rekonstrukce střech již plně dokončena.Všechny změny netopýři bez obtíží přijali, dokonce využívají i nově prolomené okno. Na početnost kolonie neměly rekonstrukční práce pozorovatelný vliv.



Pohled na střechy zámku po rekonstrukci. Na části budovy zcela vpravo je vidět ponechaná původní střešní krytina nad prostorem využívaným netopýry.



Ochranná podlážka s pozinkovaným plechem v roce 2007.



Půdní prostory po rekonstrukci v roce 2009.

Zpracovali: Antonín Reiter a Petra Schnitzerová