^ö^ ÚVOD ^ö^ O ORGANIZACI ^ö^ ČLENOVÉ ^ö^ KONTAKTY ^ö^ PORADNA ^ö^ ODKAZY    


FaceBook

Anketa
Kterou z aktivit pro veřejnost byste uvítali rozšířit?
Celkem hlasovalo 8831.
52.8% (4666)
22% (1941)
25.2% (2224)

Naši sponzoři a partneři











ČESON je členem organizace BatLife


Projekty

2. Sledování vlivu fragmentace lesních porostů na společenstva netopýrů, MŽP (2007-2008)

Řehák Z., Bartonička T., Zukal J., Simprová P. a Džingozovová Ž. Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita v Brně, rehak@sci.muni.cz

Projekt navazuje na předchozí projekt „Detektoring netopýrů v různých typech lesů České republiky“ (2005-2006). Východiska a cíle: Zatímco předchozí projekt byl věnován vlivu různých lesních biotopů na společenstva v nich žijících netopýrů, navazující projekt je zaměřen na environmentální faktory ovlivňující faunu netopýrů v lesním prostředí. Na základě získaných poznatků je cílem nového projektu: 1) Posouzení vlivu fragmentace lesních porostů na aktivitu a diverzitu netopýrů v zemědělské krajině jižní Moravy. 2) Posouzení vlivu nadmořské výšky na aktivitu a diverzitu netopýrů v horském masivu Lysé hory (Moravskoslezské Beskydy). V obou případech byly rovněž hodnoceny další parametry, které mohou mít na aktivitu netopýrů zásadní vliv: a) vzdálenost od vodních nádrží a toků (potravní nabídka, letové koridory); b) vzdálenost od lidské zástavby (nabídka úkrytů). Charakteristika projektu: Výzkum začal na jaře 2007 výběrem vhodných lokalit a pokračoval vlastním terénním výzkumem (bat-detektoring) v červenci (jižní Morava), resp. v červnu (Lysá hora). Na základě dřívějších výzkumů netopýrů v horských lesích, kde sledování probíhalo předtím jen ve vysokých polohách s velmi nízkou aktivitou i diverzitou netopýrů, byl vybrán masiv Lysé hory, kde byli netopýři monitorováni ve výškovém gradientu od 500 do 1100 m n.m. Pro výzkum netopýrů v lesních fragmentech bylo zvoleno území JV od Brna, ležící v 6 kvadrátech sítě pro mapování fauny ČR (6864, 6865, 6964, 6965, 7064, 7065). Jedná se o obdélník o rozměrech S-J: 18’ s.š., tj. 33,3 km a Z-V: 20’ v.d., tj. 24,4 km). Celková plocha činí cca 810 km2 (Obr. 1). Bylo vybráno celkem 21 lesních porostů obklopených zemědělskou krajinou (pole, louky), které byly podle rozlohy rozděleny do tří velikostních kategorií (fragmentů). Do první kategorie bylo začleněno 11 lesních segmentů o rozloze do 100 ha, do druhé pak 6 porostů o ploše od 100 do 1000 ha. Tři největší lesní celky o ploše nad 1000 ha pak byly zařazeny do kategorie třetí. Závěry a doporučení 1. Z předložených výsledků vyplývá, že středně velké fragmenty tvoří přechodnou velikostní skupinu, která se do celkové lovecké aktivity společenstva a počtu druhů prakticky nepromítá. Středně velké fragmenty jsou využívány stejnými druhy (podobný Shannonův index i počet druhů a zastoupení jednotlivých ekologických skupin) jako fragmenty malé. Tedy zastoupení středně velkých lesních celků v krajině na vlastní distribuci běžných druhů netopýrů nemá větší význam než stejný počet fragmentů menších velikostí. Naopak fragmenty velké se vyznačují vysokou diverzitou a jeví se jako zásadní pro určité druhy netopýrů s menší ekologickou valencí (M. bechsteinii, M. mystacinus a M. brandtii). Celková letová aktivita netopýrů je ale rozložena na větší ploše a na studovaných bodech pak vykazovala celkově nižší úroveň. Větší lesní komplexy v jinak zemědělské krajině fungují jako centra biodiverzity a získávají tak charakter jakýchsi „hot spots“ zásadních pro úroveň druhové diverzity celého regionu. Na druhé straně malé fragmenty, i když se v nich neobjevuje obvykle vysoký počet druhů, se vyznačují vysokou letovou aktivitou a pro druhy je využívající fungují jako nepostradatelné refugium v jinak pro ně nevlídné krajině. Jako optimální v otevřené, intenzivně využívané krajině se jeví kombinace velkých lesních celků (nad 1000 ha, 3-4 na 6 kvadrátů, 810 km2) a většího počtu malých fragmentů (do 100 ha) vzájemně propojených liniovou vegetací (větrolamy, aleje, vodoteče lemované břehovými porosty). 2. Ze sledovaného území (810 km2) tvořilo 21 monitorovaných lesních ploch cca 17 % (139 km2); z toho 3 velké lesní fragmenty nad 10 km2 se na této lesnatosti podílely téměř 62 %, což z celého sledovaného území vymezeného plochou 6 mapovacích kvadrátů činí asi 10,5 %. V zemědělské krajině jihomoravských nížin se však rozsáhlé lesní celky vyskytují poměrně vzácně a je nutno je jako centra biodiverzity chránit před nepřiměřenou těžbou a podporovat vytváření vhodné druhové skladby listnatých stromů se zachováním různověkosti porostů s vertikální stratifikací stromového i keřového patra. Nepůvodní dřeviny bude nutné postupně nahrazovat původními listnatými druhy stromů. Dobře rozvinuté keřové a bylinné patro je podobně jako stromy útočištěm pro bohatá hmyzí společenstva, z nichž mnohé druhy poskytují netopýrům dostatek rozmanité potravy. Pro uchování diverzity hmyzí potravy je významná přítomnost přestárlých a doupných stromů. Odumírající dřevní hmota je využívána xylofágním hmyzem, který tak obohacuje netopýrům potravní nabídku. Stromové dutiny a štěrbiny za odloupnutou borkou nabízejí potenciální úkryt v lese žijícím netopýrům. Pokud budeme považovat sledované území jako modelové, je zastoupení 3 velkých lesních celků (nad 1000 ha) dostatečné, i když jejich distribuce je nerovnoměrná. Pro podobný typ krajiny pokládáme za vhodné, aby rozsáhlejší lesní porosty tvořily alespoň 10% z celkové plochy území ca 800 km2. 3. Vysoká letová aktivita i relativně obtížně zachytitelných a obecně málo detekovaných druhů (např. M. myotis a B. barbastellus) v malých fragmentech dokládá jejich význam jako vhodných, byť izolovaných lovišť a měl by být kladen důraz na různověkost lesního porostu s preferencí listnatých stromů. Různověkost a kvalita porostu je u malých fragmentů významnější než u větších porostních celků. Velmi často jsou malé fragmenty ve studované oblasti stejněvěké a tvořeny jedinou dřevinou (akátiny, topoloviny, školkové mladé porosty či smíšené porosty se zastoupením některých jehličnanů včetně nepůvodního smrku). Ve větších celcích je logicky variabilita větší a netopýři mohou volit pro lov kvalitnější, potravně bohatší enklávy. V nížinných teplých oblastech jižní Moravy by to měly být zejména původní dřeviny, především duby, příp. habry, doplněné o doprovodné druhy, jakými jsou lípy nebo javory. Současná skladba mnohých malých lesních fragmentů s převažujícím nepůvodním akátem se jeví z hlediska netopýrů jako nevhodná. Malé fragmenty kvalitní dřevinné skladby by měly být postupně propojeny s ostatními porostními (byť porostně méně vhodnými) celky. Na studovaném území je více malých malých fragmentů, než jsme studovali, ale většina z nich svým charakterem, zejména věkovou a druhovou skladbou dřevin neodpovídá ekologickým požadavkům netopýrů, a proto jim nebyla věnována pozornost. Proto považujeme výběr 12 malých fragmentů pro studované území za poměrně reprezentativní; tvoří ze všech sledovaných porostů sice pouze 5 % jejich plochy (přes 7 km2 představující 0,9 % plochy celého území), ale jsou roztroušeny po celém hodnoceném území 6 kvadrátů. Význam malých fragmentů v krajině se ještě zvýší jsou-li vzájemně propojeny liniovou vegetací, která vytváří relativně bezpečné letové koridory pro přelet mezi úkrytem a lovištěm nebo mezi lovišti. Pro naši studijní plochu považujeme počet malých fragmentů sice za dostačující, ale jejich kvalita ve vztahu k požadavkům netopýrů je různá. Kvalitních porostů, jakými jsou poslední zbytky tvrdého luhu, máloplošné doubravy a dubohabřiny, je v této oblasti poskrovnu. Proto doporučujeme pro stejně velké území alespoň 20 porostně vhodných fragmentů, pokud možno aspoň částečně spojených okolními liniovými elementy. Takové malé fragmenty by měly svojí celkovou plochou tvořit alespoň 1% plochy celého území a na lesnatosti by se měly podílet alespoň 10%. 4. Relativní aktivita typicky lesních druhůy (Barbastella barbastellus, Plecotus auritus, Myotis mystacinus/brandtii, Myotis emarginatus/alcathoe, Myotis bechsteinii a částečně Myotis myotis) vykázala pozitivní korelaci se vzdáleností k vodnímu biotopu a zástavbě, což dokládá jejich jistou nezávislost na těchto typech biotopů. Analýza současně také dokládá schopnost těchto druhů lovit v malých fragmentech. Tyto druhy jsou tedy extémně závislé na distribuci a kvalitě lesních fragmentů, uvedených v předchozích bodech, a pouze obtížně nacházejí jiné alternativy. Řada druhů netopýrů obecně řazených ke skupině „lesních druhů“ není plně závislá pouze na velkých porostních komplexech, ale je schopna podél vhodných liniových koridorů obsazovat i malé lesní fragmenty. 5. Celková druhová diverzita je negativně ovlivněna rostoucí vzdáleností od vody a pozitivně rostoucí vzdáleností k sídlu a velikostní kategorií fragmentu. Ukazuje se, že vodní biotop je pro řadu druhů významným lovištěm podporujícím vysokou druhovou diverzitu. Vybudování drobných vodních ploch (několik m2) v menších fragmentech bude mít na diverzitu pozitivní vliv. Bude tím podpořena přítomnost některých druhů Plecotus spp., Nyctalus leisleri a Myotis nattereri a také celková relativní aktivita společenstva. Ponechání větších lesních celků v blízkosti zástavby podpoří přítomnost druhů, které mohou využívat úkryty v zástavbě, ale loviště hledají v lesních porostech - Myotis emarginatus/alcathoe, Barbastella barbastellus, Myotis mystacinus/brandtii, Eptesicus serotinus a Myotis bechsteinii. Bylo zjištěno, že s rostoucí vzdáleností od vody klesá i relativní aktivita společenstva. Proto vytvoření nových drobných vodních ploch v malých lesních fragmentech podpoří nejen zvýšení druhové diverzity lokálního společenstva, ale současně pravděpodobně zvýší i relativní aktivitu druhů na vodních biotopech více závislých, než je ekologická skupina „lesních netopýrů“. Optimální se zdá ponechat velké porostní celky v blízkosti sídel.