^ö^ ÚVOD ^ö^ O ORGANIZACI ^ö^ KONTAKTY ^ö^ PORADNA ^ö^ ODKAZY    


FaceBook

Anketa
Kterou z aktivit pro veřejnost byste uvítali rozšířit?
Celkem hlasovalo 32928.
44.1% (14529)
28.2% (9292)
27.7% (9107)
Váš hlas byl započítán!

Naši sponzoři a partneři











ČESON je členem organizace BatLife




Programy pro školy


Hra "Netopýr a můra"

Motivace: Netopýři přednostně využívají jiné smysly, než je zrak. Jejich smyslem číslo jedna je sluch. Ten používají především pro detailní orientaci v prostoru, přičemž využívají tzv. echolokaci. Děti mají možnost si pomocí této hry vyzkoušet, jak by se ony zvládly orientovat bez zraku. Mimo jiné je jim hravou formou přiblížen princip použití echolokace u netopýrů.

Pomůcky: Šátek na zavázání očí, popřípadě křída nebo švihadla.

Popis aktivity: Při hře stojí děti v kruhu, dvě jsou uprostřed. Jedno má zavázané oči a představuje „netopýra“, druhé oči zavázané nemá a hraje „můru“. Netopýr vydává signál (jedenkrát tleskne), signál se od můry odrazí (můra tleskne dvakrát). Netopýr se můru snaží chytit. Při hře děti zjistí, že čím rychleji netopýr vydává signály (tleská), tím snadněji můru chytí. Po chycení můry nebo uplynutí stanoveného časového limitu (např. 2 minuty) se netopýrem a můrou stává jiná dvojice dětí z kruhu.

Modifikace: Aby se mohlo do hry naráz zapojit více dětí, lze vytvořit kruh (pomocí švihadel či kresby křídou). Uprostřed kruhu stojí všechny děti. Jedno z dětí (nebo lektor či jiný dospělý) má zavázané oči a hraje netopýra, ostatní děti představují můry. Můry tleskají a netopýr se je snaží chytit. Chycená můra vypadává ze hry.

Zapamatujte si: Víte, co je to echolokace? Jedná se o jev, kdy se vysílaný zvuk při styku s překážkou odrazí zpět do místa zvukové emise, kde je zpětně zachycen. Z celkového času, který uplyne od okamžiku vyslání zvukové vlny do okamžiku zpětného příjmu odražené vlny (ozvěny neboli echa), lze spočítat vzdálenost alokovaného předmětu (tj. určení pozice v prostoru, tvar a rozmístění překážek a jejich pohyb). Toto „zařízení“ se nazývá sonar a můžeme se s ním setkat v živočišné říši také např. u kytovců, v „lidské říši“ např. u ponorek. Netopýři vysílají zvukové signály tlamou, odražené signály jsou poté zpětně zachycovány ušními boltci.


Netopýří Halloweenský lampionek

Pomůcky: Zavařovací sklenice, alobal (hliníková fólie), vykrajovátko ve tvaru netopýra či šablona netopýra, silnější drátek, kleštičky na ustřižení a tvarování drátu, jehla nebo hřebík, nůžky, větev zbavená listí nebo tyčka na zavěšení lampionku, čajová svíčka.

Postup: Z alobalu ustřihneme obdélník dle rozměrů sklenice tak, aby obepínal sklenici po celém jejím obvodu. Připravený kus alobalu položíme na stůl. Vykrajovátko na cukroví ve tvaru netopýra či šablonu netopýra položíme na alobal a po obvodu děláme jehlou či hřebíkem dírky ve stejné vzdálenosti od sebe. Na alobalu můžeme stejným způsobem vytvořit i více netopýrů, popř. dodělat stejnou technikou i hvězdy a obrys měsíce. Alobal buď potřeme lepidlem Herkules a přilepíme kolem dokola na sklenici nebo alobal obtočený kolem sklenice pouze slepíme na koncích izolepou. Pod hrdlem sklenice upevníme drátek a vytvoříme držátko, případně očko na zavěšení. Do lampionku vložíme čajovou svíčku. Lampionek lze držet v ruce nebo ho můžeme zavěsit na tyčku či větev zbavenou listí.


Noční netopýří hostina (zapouštění barev do klovatiny)

Motivace: Netopýři, jak jistě dobře víte, přes den spí a v noci vyrážejí za potravou. Všichni u nás žijící netopýři, a není jich málo (v ČR žije 27 druhů netopýrů), se živí hmyzem. Každý druh netopýra upřednostňuje trochu jiné hmyzí spektrum. Některý má rád komáry, jiný můry, další brouky, atd. Potravu netopýři loví za letu ve vzduchu nebo ji sbírají z povrchu listů. A vy teď můžete pro netopýry v noční krajině připravit pořádnou hostinu!

Pomůcky: Temperové barvy (zelená, tmavě modrá, žlutá, černá), klovatina, štětce, nůžky, kresba (kresba 1, kresba 2) nebo fotografie netopýra, tvrdý papírový arch.

Postup: Celý papír potřeme tenkou vrstvou klovatiny. Pozor, nedávejte klovatiny příliš mnoho, začne stékat po papíru a nemá to ten správný efekt! Poté (ještě než klovatina zaschne), do ní zapouštíme štětcem barvy. Zelená barva představuje stromy a keře v lese, tmavě modrá barva noční oblohu, žlutá hvězdy na ní a černá hmyz létající ve vzduchu či sedící na rostlinách. Po zaschnutí klovatiny na obrázek dolepíme vystřiženou kresbu (kresba 1, kresba 2) nebo fotografii netopýra.


Hra "Najdi svoje mládě" (zkouška čichu)

Motivace: Netopýři mají čich velmi dobře vyvinutý a uplatňují ho především v sociální sféře. Slouží jim k identifikaci jedinců podle individuálních pachů. Významnou roli hrají pachové signály ve vztahu matky a mláděte. Děti si v této hře mají možnost vyzkoušet svůj čich a zahrát si na „netopýří maminky“ hledající v letní kolonii svoje potomky.

Pomůcky: Papírové utěrky, gumičky nebo bavlnka, různé druhy koření (skořice, kardamom, kmín, tymián, káva, levandule, atd.), barevné fixy.

Postup: Z papírových utěrek vytvoříme jednoduché pytlíčky, které naplníme kořením a zavážeme gumičkou nebo bavlnkou. Od každého druhu koření si připravíme vždy dva pytlíčky. Jednu sadu pytlíčků s různými vůněmi pak rozmístíme na zahradě nebo v místnosti. Tyto pytlíčky budou představovat netopýří mláďata čekající v úkrytu. Každému z dětí nebo do dvojice dáme pytlíček s jednou z vůní. Děti budou představovat netopýří samice a jejich úkolem bude najít v místnosti (v zahradě) pytlíček se stejnou vůní (svoje mládě). Pro snazší kontrolu toho, zda děti nalezly správné „mládě“, si můžeme pytlíčky s vůněmi pro děti očíslovat a na papír si napsat čísla pytlíčků, která náleží k vůním „mláďat“, které jsou označeny různě barevnými kolečky.

Zapamatujte si: V letním období (od května do srpna) vytvářejí samice netopýrů tzv. letní nebo také reprodukční kolonie, kde rodí mláďata a pečují o ně. V kolonii může být i několik desítek či stovek samic. Jako úkryty jim slouží různá místa: půdy domů, spáry mezi panely, stromové dutiny, prostory za okenicemi apod. (záleží na druhu netopýra). V noci samice úkryt opouštějí a vydávají se na lov potravy. Mláďata zůstávají v úkrytu, shlukují se, aby udržela svoji tělesnou teplotu, neboť jejich termoregulace není ještě dostatečně vyvinuta. Když se samice dostatečně nakrmí, vracejí se do úkrytu a pomocí čichu najde každá matka v chumlu mláďat to své. Někdo by se mohl zeptat: „A co netopýří tatínkové?“ Inu, to jsou pěkní filutové, v tomto období jsou zalezlí v nějakém vhodném úkrytu (většinou každý sám) a jejich hlavní starostí je pořádně si nacpat břicho hmyzem.


Zápich do květináče – netopýr

Motivace: Nejspíš už jste někdy viděli netopýra alespoň na obrázku, a víte tedy, jak vypadá. Ale tušili jste, že jeho tělo se skládá ze stejných částí jako to naše? Jen ta létací blána člověku chybí a některé části lidského těla mají trochu jiný tvar a proporční velikost, než je tomu u netopýrů. Nyní si dle návodu můžete vyrobit svého vlastního netopýra. A pokud vám stále vrtá hlavou, jak je to se stavbou netopýřího těla, můžete se podívat na tento obrázek, kde je vše popsáno.

Pomůcky: Šablona netopýra, pěnová hmota moosgummi nebo silnější filc (hnědé nebo černé barvy), lepidlo, pohyblivá očka, ovčí rouno nebo pletací vlna (rezavé, hnědé nebo černé barvy), špejle, malý černý korálek, světle hnědá tempera.

Postup: Šablonu netopýra si obkreslíme na silnější filc nebo pěnovou hmotu moosgummi (hnědou, černou, rezavou). Netopýra vystřihneme a z jedné strany přilepíme špejli. Na bříško a záda nalepíme srst, barevné ovčí rouno nebo na kousky nastříhanou pletací vlnu. Srst může být hnědá, rezavá, černá, na bříšku také bílá. Na hlavu (na stranu, kde není připevněná špejle) nalepíme netopýrovi pohyblivá očka a jako čumáček černý korálek. Pomocí tempery a tenkého štětce můžeme na křídla netopýrovi domalovat kůstky.