Netopýr brvitý (Myotis emarginatus)

Autoři:

Michal Andreas, Tomáš Bartonička, Eva Cepáková, Vladimír Hanzal, Radek Lučan, Zdeněk Řehák

1. Informace o ochraně druhu

- Směrnice o stanovištích: přílohy II a IV

- červený seznam ČR: zranitelný – vulnerable (VU)

- celosvětový červený seznam IUCN: zranitelný – vulnerable (VU)

- stupeň ochrany na národní úrovni: kriticky ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

- mezinárodní ochrana: Bernská úmluva (příloha II), Bonnská úmluva (příloha II), dohoda EUROBATS (příloha I)

2. Přehled evropsky významných lokalit, kde je druh předmětem ochrany

s vyznačením míst hlavního výskytu (tzv. „druhových lokalit“)

Kód EVL	Název EVL	Název „druhové lokality“
CZ0523680	Pevnost Dobrošov	Pevnost Dobrošov	zimoviště
CZ0533693	Podolská a Páterova jeskyně	Podolská a Páterova jeskyně	zimoviště
CZ0613699	Náměšť nad Oslavou - zámeček	Náměšť nad Oslavou - zámeček	letní kolonie
CZ0613700	Žďár nad Sázavou - garáže	Žďár nad Sázavou - garáže	letní kolonie
CZ0623329	Prudká	Prudká	letní kolonie
CZ0623708	Nový zámek Jevišovice	Nový zámek Jevišovice	letní kolonie
CZ0623717	Tavíkovice - zámek	Tavíkovice - zámek	letní kolonie
CZ0623719	Vranov nad Dyjí - základní škola	Vranov nad Dyjí - základní škola	letní kolonie
CZ0623782	Rybniční zámeček	Rybniční zámeček	letní kolonie
CZ0624130	Moravský kras	Jeskyně Býčí skála Jeskyně v Údolí Říčky u Ochozu	zimoviště zimoviště
CZ0713526	Velká Střelná - štoly	Velká Střelná - štoly	zimoviště
CZ0713725	Černá Voda - kulturní dům	Černá Voda - kulturní dům	letní kolonie
CZ0713734	Libina - U Černušků	Libina - U Černušků	letní kolonie
CZ0713745	Velké Losiny - lázeňský dům Eliška	Velké Losiny - lázeňský dům Eliška	letní kolonie
CZ0713747	Vlkoš - statek	Vlkoš - statek	letní kolonie
CZ0714080	Špraněk	Javoříčské jeskyně	zimoviště
CZ0723757	Slavičín - zámek	Slavičín - zámek	letní kolonie
CZ0813764	Staré Oldřůvky	Staré Oldřůvky	zimoviště
CZ0813765	Štola Franz - Franz	Štola Franz - Franz	zimoviště

3. Rozšíření a početnost

Areál druhu. Evropa, jihozápadní a střední Asie, severní Afrika (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření v Evropě. Především jižní, jihovýchodní a střední Evropa. Chybí v severní části kontinentu. Severní hranice rozšíření vede od Nizozemí přes jižní Polsko. Druh přítomen na Krymu a na Kavkaze (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření a početnost v České republice. (Zukal in press) Klimaticky příznivé oblasti s hojnějším výskytem jsou zejména vysočiny a předhůří středních a východních částí republiky (Jeseníky, Beskydy a Českomoravská vysočina). V teplých oblastech Moravy, zejména jižní, patří k poměrně běžným druhům (Gaisler et al. 1989, 1990). Je odsud známo několik letních kolonií a během zimování se běžně objevuje i v řadě jeskyní Moravského a Severomoravského krasu a v podhůří Jeseníků (Souček 1970, Eleder 1986). Naproti tomu v Čechách byl zjišťován zcela výjimečně (Horáček 1971, Anděra a Červený 1994). V posledních letech jsou však nálezy zejména z východních Čech (lokality v Orlických horách a ve Svitavské pahorkatině) pravidelnější a na některých zimovištích se objevují každoročně i desítky zimujících jedinců (Flousek in litt.), což naznačuje možnost existence letních kolonií v této oblasti (Flousek 1984, Weidinger 1994). Existence kolonie v Čechách potvrzena nálezem z Černíkovic v létě 2000. Jinak existují ze středních a jižních Čech pouze jednotlivé nálezy z období migrací nebo hibernace.          

4. Ekologie

Úkrytová strategie: (Zukal in press) Původně byl M. emarginatus pravděpodobně vysloveně jeskynním druhem. V období středověku začal pronikat do lidských staveb, které v současné době v letním období preferuje. Dnes ho proto řadíme v severnějších oblastech výskytu spíše ke druhům sezónně jeskynním (Horáček 1986), což znamená, že v jeskyních pravidelně zimuje. Pod pojem jeskyně můžeme ale zahrnout i takové prostory, které jeskyněmi v pravém slova smyslu nejsou, ale jejichž mikroklimatické podmínky odpovídají podmínkám v jeskyních. Jsou to zejména štoly, sklepení zámků, hradů a rozsáhlejších budov. Na zimovištích vyhledává teplejší místa (kolem 4,5 - 9°C) a na rozdíl od většiny ostatních menších zástupců rodu Myotis ho nalezneme spíše volně visícího na stěnách či stropech než ukrytého ve štěrbinách (Daan a Wichers 1968, Gaisler 1970). Nejčastěji je nalézán jednotlivě, výjimečně ve shlucích jako např. v jeskyni Na Turoldu. Na pravidelně kontrolovaných zimovištích je však nalézáno pouze malé procento jedinců zjištěných v průběhu letního období (Gaisler et al. 1989, Zima et al. 1994) a nelze tedy vyloučit, že část populace v jeskyních nezimuje.

Kolonie rozmnožujících se samic i samotářští samci se v současnosti ukrývají nejčastěji na půdách zámků, loveckých zámečků, kostelů apod. (Helversen et al. 1987; Spitzenberger a Bauer 1987; Gaisler et al. 1989), původně však jejich úkrytem byly jeskyně, což potvrzuje např. i nález kolonie z jeskyně Liščí diera v Jihoslovenském krasu (Gaisler a Hanák 1972), ale zvláště nálezy z jižní a východní části areálu rozšíření (Dulic a Tvrtkovic 1970; Kowalski et al. 1986.; Rachmatulina 1989, Palmeirim 1991). Velmi často jsou kolonie Myotis emarginatus nebo i jednotlivé dospělé samice nalézány v těsné blízkosti či přímo uvnitř kolonií vrápenců (Rhinolophus hipposideros, R. ferrumequinum, R. euryale). Teplota v letních úkrytech je 15 - 36 °C (Gaisler 1971). Preferuje krajinu parkového typu a rozsáhlým lesním komplexům se spíše vyhýbá (Helversen et al. 1987). Jedinci Myotis emarginatus jsou nejčastěji nacházeni na lokalitách od 200 do 500 m n. m., nejvýše položený nález druhu je z jeskyně v nadmořské výšce cca 1800 m (Spitzenberger a Bauer 1987). Nejvýše položeným nálezem je v ČR odchyt z lokalit Kněhyňská jeskyně - 1050 m n. m. a jeskyně Cyrilka - 1025 m n.m. v Beskydech (Řehák in litt.).

Potravní stanoviště:Většinou loví v blízkém okolí úkrytu, převážně na okraji listnatých lesů, v parcích, zahradách, ale i v krasu (zvláště na jihu Evropy). Byl pozorován také při lovu nad vodou, kolem zdí a v blízkosti stájí (Weid 1988; Krull et al. 1991). Během přeletu na vzdálenější loviště se vyhýbá otevřeným plochám a využívá kryté letové koridory.

Potrava: (Zukal in press) Z jednotlivých skupin hmyzu dominují v potravě pavouci (Araneidea), kteří tvoří asi 75% potravy (Bauerová 1986), dále se uplatňují síťokřídlí (Neuroptera), larvy i dospělci motýlů (Lepidoptera) a mouchy (Brachycera) (Krull et al. 1991). Složení potravy potvrzuje schopnost sbírat potravu z povrchu listoví nebo stěn domů.

Rozmnožování: (Zukal in press) Jediné mládě se rodí v druhé polovině června (Gaisler 1971; Richarz et al. 1989). Porody probíhají několik dní, takže v kolonii můžeme nalézt mláďata různého stáří (Kuzjakin 1950). Samostatného letu jsou mláďata schopna během jednoho měsíce, tj. koncem července až začátkem srpna, přičemž v tomto období se také kolonie rychle rozpadají (Calandra 1986; Richarz et al. 1989). Mláďata obou pohlaví plně dorůstají již před prvním přezimováním, ale pohlavně dospívají teprve během druhého roku života (Rachmatulina 1992). Samice tedy mohou poprvé porodit ve věku dvou let, jsou však známy výjimečné případy páření samic mladších než rok (Schober a Grimmberger 1993). Po dosažení pohlavní dospělosti se ovšem samice nemusí každoročně rozmnožovat (Gaisler et al. 1989).

Chování: (Zukal in press) Potravu loví převážně sběrem z povrchů v "uzavřených" biotopech při třepotavém nebo pomalém, ale manévrovaném letu. Je ovšem schopen příležitostně využívat i lovu ve volném vzdušném prostoru ve výšce 1 - 4 metry nad zemí (Krull et al. 1991). Předletová aktivita letních kolonií začíná cca 60 minut před prvním výletem. Asi 30 minut před odletem se netopýři začínají rozlétávat uvnitř úkrytu (Zukal 1994). Na lov vylétá 15 až 20 minut po západu Slunce, přičemž bylo pozorováno i průzkumové chování, kdy netopýři prováděli krátké (cca 1 - 1,5 m) výlety s okamžitým návratem. Během prvních dvou hodin, kdy je intenzita aktivity nejvyšší, loví netopýři v blízkosti úkrytu (do 0,5 km). Na lovu tráví celou noc (v průměru 6 hodin aktivity), občas používá k odpočinku (do 60 minut) náhradní noční úkryty (Krull et al. 1991). Někteří jedinci se vrací na stejná loviště, vzdálená až 10 km, i několik nocí po sobě. Po návratu do úkrytu a zformování shloučené kolonie se netopýři intenzívně čistí, silně urinují a defekují. Aktivita během asi 2 hodin ustává a netopýři upadají do letargie. Zvýšení aktivity, zahrnující opět čistění a protahování křídelních blan, začíná asi 1 - 1,5 hodiny před odletem na lov (Zukal 1994).

Letní kolonie jsou složeny téměř výhradně ze samic, samců je v koloniích jen malý počet a tito většinou žijí solitérně. Samice přilétají na kolonii od začátku května, početnost dosahuje maxima koncem měsíce.

Zimní spánek trvá od října do března, ale podle klimatických podmínek podnikají někteří jedinci M. emarginatus ještě v listopadu lovecké lety za potravou (Řehák et al. 1994). Zvolenému zimovišti jsou netopýři věrní a používají je i několik let (Hanák et al. 1962; Flousek in litt.).

Zajímavým přizpůsobením na rušivý vliv člověka je u M. emarginatus, podobně jako v menší míře u M. myotis, využívání několika náhradních nebo alternativních úkrytů, vzdálených většinou do 3 km od místa stálého úkrytu (Gaisler et al. 1989; Krull et al. 1991). Druh přitom patří mezi stálé druhy a jeho přelety mezi letními a zimními úkryty jsou nejčastěji do 40 km (Gaisler et al. 1989). Nejdelší známý přelet byl dlouhý 106 km (Roer 1960).

5. Intenzivní monitoring (populační monitoring)

Hlavní metody monitoringu

· sčítání na zimovištích (viz Příloha 1)

· sčítání letních kolonií - sčítání uvnitř úkrytu (viz Příloha 2)

Vedlejší metody monitoringu

· detektoring - lovecká aktivita (viz Příloha 3)

· odchyt do sítí (netting) (viz Příloha 4)

6. Extenzivní monitoring (mapování)

V případě tohoto druhu je intenzivní monitoring v podstatě totožný s extenzivním (sledována jsou všechna známá pravidelná zimoviště a letní kolonie).

7. Literatura

Anděra M. & Červený J. 1994. Atlas of distribution of the mammals of the Šumava Mts. region (SW-Bohemia). Acta Sc. Nat. Brno 28: 1 - 111.

Bauerová Z. 1986. Contribution to the trophic bionomics of Myotis emarginatus. Folia Zool. 35(4): 305-310.

Daan S. & Wichers H.J. 1968. Habitat selection of bats hibernating in a limestone cave. Z. Säugetierkd. 33(5): 262-287

Dulic B. & Tvrtkovic N. 1970. The distribution of bats on the Adriatic Islands. Bijdragen tot de Dierkunde 40: 17-20.

Eleder P. 1986. Nálezy vzácnějších druhů netopýrů v moravské části Českomoravské vysočiny. Vert. zprávy 69: 71.

Flousek J. 1984. Netopýr brvitý, Myotis emarginatus (Geoffroy, 1806) a netopýr pobřežní, Myotis dasycneme (Boie, 1825) ve východních Čechách. Opera Corcontica 21: 187-192.

Gaisler J. 1970. Remarks on the thermopreferendum of Palearctic bats in their natural habitats. Bijdragen tot de Dierkunde 40: 33-35.

Gaisler J. 1971. Zur Ökologie von Myotis emarginatus in  Mitteleuropa. Decheniana-Beihefte 18: 71-82.

Gaisler J. & Hanák V. 1972. Netopýři podzemních prostorů v Československu. Sborn. Západočes. muz. Plzeň, Příroda 7: 1-46.

Gaisler J., Chytil J. & Vlašín M. 1990. The bats of S-Moravian lowlands (Czechoslovakia) over thirty years. Acta Sci. Nat. Brno 24: 1-50.

Gasiler J., Vlašín M. & Bauerová Z. 1989. The bats of S-Moravian lowlands over thirty years: small Myotis. Folia zool. 38: 213-225.

Hanák V., Anděra, M., 2006: Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze V. Letouni (Chiroptera) – část 2. Netopýrovití (Vespertilionidae – rod Myotis). Národní muzeum, Praha.187 pp.

Hanák V., Gaisler J. & Figala J. 1962. Results of bat-banding in Czechoslovakia, 1948–1960. Acta Univ. Carolinae, Biol., 1962: 9-87.

Helversen O.V., Esche M., Kretzschmar F. & Boschert M. 1987. Die Fledermäuse Südbadens. Mittl. bad. Landesver. Naturkunde u. Naturschutz, N.F. 14: 409-475.

Horáček I. 1971. K výskytu netopýra brvitého Myotis emarginatus (Geoffroy, 1806) v Čechách. Lynx, n.s., 12: 37-42.

Horáček I. 1986. Létající savci. Academia, Praha.

Kowalski K., Gaisler J., Bessam H., Issaad C. & Ksantini H. 1986. Annual life cycle of cave bats in northern  Algeria. Acta Theriol. 13: 185-206.

Krull D., Schumm A., Metzner W. & Neuweiler G. 1991. Foraging areas and foraging behavior in the notch-eared bat, Myotis emarginatus (Vespertilionidae). Behav. Ecol. Sociobiol. 28: 247 - 253.

Kuzjakin A.P. 1950. [Bats]. Sovetskaya Nauka, Moscow. [in Russian]

Mitchell–Jones A.J., Amori G., Bogdanowicz W., Kryštufek B., Reijnders P.J.H., Spitzenberger F., Stubbe M., Thissen J.B.M., Vohralík V. & Zima J. 1999. The Atlas of European Mammals. Academic Press, London. 484 pp.

Rachmatulina I.K. 1989. Data of the distribution and numbers of bats in Lenkoranan natural area (Azerbaijan SSR,  USSR). Bull. Mosk. Obsch. Isp. Prir. 94: 26-34.

Rachmatulina I.K. 1992. Major demographic characteristics of populations of certain bats from Azerbaijan. In: Horáček I. & Vohralík V. (eds.) Prague Studies in Mammalogy, pp. 127–141. Charles University Press, Prague.

Řehák Z., Zukal J. & Kovařík M. 1994. Long- and short-term changes in the bat community of the Kateřinská cave (Moravian carst) – a fundamental assessment. Folia Zool. 43: 425-436.

Roer H. 1960. Vorläufige Ergebnisse der Fledermaus-Beringung und Literaturübersicht. Bonner zoologische Beiträge 11: 234-263.

Schober W. & Grimmberger E. 1993. Bats of Britain and Europe. Hamlyn Publ. Group Ltd., London.

Souček J. 1970. Netopýři (Microchiroptera) chráněné krajinné oblasti Jeseníky (CHKO). Campanula 1: 29 - 47.

Spitzenberger F. & Bauer K. 1987. Die Wimperfledermaus, Myotis emarginatus Geoffroy, 1806 (Mammalia, Chiroptera)  in Österreich. Mitt. Abt. Zool. Landesmus. Joanneum 40: 41-64.

Weid R. 1988. Bestimmungshilfe für das Erkennen europäischer Fledermäuse - insbesondere anhand der Ortungsrufe. Schriftenreihe Bayerisches Landesamt für Umweltschutz 81: 63-72.

Weidinger K. 1994. Bat communities of three small pseudokarstic caves in eastern Bohemia (Czech Republic). Folia Zool. 43: 455-464.

Zima J., Kovařík M., Gaisler J., Řehák Z. & Zukal J. 1994. Dynamics of the number of bats hibernating in the Moravian Karst in 1983 to 1992). Folia Zool. 43: 109-119.

Zukal J. 1994. Aktivita, echolokace a lovecké chování Myotis emarginatus. Disertační práce PřF MU, Brno, 104 pp.