Netopýr vodní (Myotis daubentonii)

 

Autoři:

Michal Andreas, Tomáš Bartonička, Eva Cepáková, Vladimír Hanzal, Radek Lučan, Zdeněk Řehák

 

1.     Informace o ochraně druhu

-         Směrnice o stanovištích: příloha IV

-         červený seznam ČR: - - -

-         celosvětový červený seznam IUCN: - - -

-         stupeň ochrany na národní úrovni: silně ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

-         mezinárodní ochrana: Bernská úmluva (příloha II), Bonnská úmluva (příloha II), dohoda EUROBATS (příloha I)

 

 

2.     Rozšíření a početnost

Areál druhu. Od západní Evropy až po východní Sibiř, Koreu a východní Čínu (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření v Evropě. V Evropě chybí jen v severní části Skandinávie (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření a početnost v České republice. V České republice představuje běžný druh, vyskytuje se na celém území (Hanák et al. 1995).

  

 

3.     Ekologie

Vyhledává především lesnaté oblasti s dostatkem vodních ploch a klidných toků. Letní kolonie nejčastěji obývají dutiny stromů (např. na hrázích rybníků, na okrajích porostů), ale také půdy budov či skuliny ve zdech. Během sezóny může letní kolonie vystřídat několik různých úkrytů. V zimním období lze netopýra vodního nalézt ve štolách a dalších podzemních prostorech. Potravu loví především nízko nad vodou, může ji však pomocí prstů nohou sbírat i z hladiny. Hlavní složkou potravy je dvoukřídlý hmyz (pakomáři, komáři). Obvykle podniká jen kratší přelety (pod 90 km), nejdelší zaznamenaný přesun je 260 km. Nejvyšší stáří u netopýra vodního, zjištěné kroužkováním, je téměř 28 let (prokázáno na území ČR).

 

 

4.     Intenzivní monitoring (populační monitoring)

 

Hlavní metody monitoringu

·        sčítání na zimovištích (viz Příloha 1)

·        detektoring - lovecká aktivita (viz Příloha 3)

 

Vedlejší metody monitoringu

·        sčítání letních kolonií - sčítání při výletu (viz Příloha 2)

·        odchyt do sítí (netting) (viz Příloha 4)

 

 

5.     Extenzivní monitoring (mapování)

V případě tohoto druhu je intenzivní monitoring v podstatě totožný s extenzivním (sledována jsou všechna známá pravidelná zimoviště). Obraz o rozšíření tohoto druhu v ČR bude navíc doplněn dalšími daty z intenzivního monitoringu.

 

 

6.      Literatura

Hanák V., Anděra, M., 2006: Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze V. Letouni (Chiroptera) – část 2. Netopýrovití (Vespertilionidae – rod Myotis). Národní muzeum, Praha.187 pp.

Hanák V., Benda P. & Hanzal V. 1995. Přehled poznaného rozšíření netopýrů ČR. Bulletin ČESON 5: 3-15.

Mitchell–Jones A.J., Amori G., Bogdanowicz W., Kryštufek B., Reijnders P.J.H., Spitzenberger F., Stubbe M., Thissen J.B.M., Vohralík V. & Zima J. 1999. The Atlas of European Mammals. Academic Press, London. 484 pp.