Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum)

 

Autoři:

Michal Andreas, Tomáš Bartonička, Eva Cepáková, Vladimír Hanzal, Radek Lučan, Zdeněk Řehák

 

1.     Informace o ochraně druhu

-         Směrnice o stanovištích: přílohy II a IV

-         červený seznam ČR: kriticky ohrožený – critically endangered (CR)

-         celosvětový červený seznam IUCN: téměř ohrožený - near threatened (NT)

-         stupeň ochrany na národní úrovni: kriticky ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

-         mezinárodní ochrana: Bernská úmluva (příloha II), Bonnská úmluva (příloha II), dohoda EUROBATS (příloha I)

 

2.     Přehled evropsky významných lokalit, kde je druh předmětem ochrany

Pro tento druh v ČR nebyly vyhlášeny žádné evropsky významné lokality. Významné podzemní prostory, představující potenciální zimoviště vrápence velkého, budou pokryty územní ochranou z důvodu výskytu jiných druhů netopýrů uvedených v příloze II Směrnice o stanovištích.

 

 

3.     Rozšíření a početnost

Areál druhu. Palearkt. Mírné pásmo Eurasie od Británie po Japonsko, na jih po severozápadní Afriku, Palestinu, Irán, Pákistán a severní Indii (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření v Evropě. Jižní a střední Evropa, také jižní a západní Wales a jihozápadní Anglie (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření a početnost v České republice.   Česká republika leží mimo areál rozšíření tohoto druhu, nálezy na našem území jsou zcela výjimečné. Z 20. století je známo pouze sedm nálezů ze šesti lokalit (jedna v Čechách, pět na Moravě) (Hanák & Figala 1963, Vlašín & Eleder 1991). Po roce 1979 byl tento druh na našem území opět zjištěn až v zimě 2006/2007 na 2 lokalitách (1 v Čechách, 1 na Moravě).

 

  

4.     Ekologie

Úkrytová strategie: Lesostepní druh vázaný na širší okolí krasových oblastí. Letní kolonie ve střední Evropě osidlují především velké půdy. Zimuje především ve větších jeskyních v krasových oblastech, popř. ve štolách a sklepeních.

Potrava: Na území ČR nebyla studována.

Chování: Loví v okolí úkrytu, nejvýše do vzdálenosti 10 km. Kroužkováním byly prokázány krátké přelety, obvykle kratší než 35 km. V několikaletém intervalu bylo zjištěno přesídlení do vzdálenosti 500 km.

 

 

5.     Intenzivní monitoring (populační monitoring)

6.     Extenzivní monitoring (mapování)

Tento druh nebude systematicky sledován, bude pouze evidován jeho případný výskyt v České republice (nálezová data).

 

 

7.      Literatura

Hanák V., Anděra, M., 2006: Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze V. Letouni (Chiroptera) – část 1. Vrápencovití (Rhinolophidae), netopýrovití (Vespertilionidae – Barbastalla barbastellus, Plecotus auritus, Plecotus austriacus). Národní muzeum, Praha.120 pp.

Hanák V., Benda P. & Hanzal V. 1995. Přehled poznaného rozšíření netopýrů ČR. Bulletin ČESON 5: 3-15.

Hanák V. & Figala J. 1963. Nález vrápence velkého, Rhinolophus ferrumequinum (Schreber, 1774) a netopýra brvitého, Myotis emarginatus (Geoffroy, 1806) v Čechách. Čas. Nár. Muz., odd. přírod., 132: 34-38.

Mitchell–Jones A.J., Amori G., Bogdanowicz W., Kryštufek B., Reijnders P.J.H., Spitzenberger F., Stubbe M., Thissen J.B.M., Vohralík V. & Zima J. 1999. The Atlas of European Mammals. Academic Press, London. 484 pp.

Vlašín M. & Eleder P. 1991. Rozšíření ochranářsky důležitých druhů savců v Jihomoravském  kraji (I. část). Vlastiv. Sborn. Vysoč., ser. natur., 10: 209-293.